• Marketa

Píše se o mně v Blesku!

V lednu o mně vyšel článek v Blesku. Podkladem pro něj byl rozhovor, při kterém jsem si i já pár věcí uvědomila a přiznala. Do článku se nevešlo všechno, to je pochopitelné, přeci jen je to Blesk. Protože ale některé odpovědi byly zajímavé i pro mě samotnou, rozhodla jsem se s vámi podělit o celý rozhovor. Tak se pohodlně usaďte a čtěte...


1. Co vás přimělo vzít po deseti letech do ruky štětec? Co jste si v tu dobu v životě zažívala, že jste zapomněla na to, že jste na sebe a svou zálibu zanevřela?

Věnovala jsem se profesně hlavně marketingu a většina marketérů, které znám, má po čase pocit, že za nimi nezůstává žádná skutečná práce. Kampaně zmizí v propadlišti dějin a nezůstane nic hmatatelného. Do stejného bodu jsem se dostala já. Zároveň jsem zažila jeden profesní neúspěch, díky kterému jsem si začala připadat neschopná a zbytečná. Útěchu jsem tedy podvědomě hledala v jediné věci, ve které jsem si v životě připadala "dobrá" a tím bylo právě malování a kreslení.



2. Jaké to bylo po tak dlouhé době malovat?

Bylo to jako když vidíte po dlouhé době svého dávného kamaráda – nejdřív nevíte, co si máte povídat, ale nakonec se ledy prolomí a vy nechápete, jak je možné, že vám víc nechyběl. Staré vtípky, nostalgie, zároveň ale novinky ze života a nové myšlenky, které se vám po setkání objeví v hlavě. Připadá vám, že jste spolu pár minut a zatím utíkají hodiny. S malováním jsem to měla úplně stejně.


3. Kdybyste se vrátila do doby, kdy jste končila střední uměleckou školu, změnila byste svá rozhodnutí? Co byste vzkázala svému mladšímu já?

I když jsem se na část života od umění odchýlila, nakonec jsem si k němu opět našla cestu. Díky tomu, čím jsem si ale mezitím prošla, ho ale dnes mohu předávat dál. Díky praxi v marketingu vím, jak na své workshopy přivést lidi. Protože jsem už ledacos zažila, vím také, jak s nimi mluvit a vytvořit příjemnou atmosféru. Svému mladšímu já bych proto vzkázala snad jen aby dělalo vždy to, co cítí, že by dělat mělo. A nenechalo se ničím a nikým odradit.


4. Lidé nemalují, protože tvrdí, že jim to nejde. Je to pádný důvod k tomu nemalovat?

Rozhodně není – pokud nám něco dělá radost, můžeme to přeci dělat, i když v tom nejsme nejlepší na světě. Důležité je, co nám přináší samotný proces tvoření - radost, odpočinek, zbavení se stresu... Navíc – mé workshopy se jmenují "Každý může malovat" a za tím si stojím. Učím velmi jednoduchou metodu, díky které si každý vytvoří krásný obrázek bez ohledu na to, jak mu to jde nebo nejde.



5. Proč je dobré malovat, nebo i psát a být kreativní?

Kreativita se hodí téměř každému, ať už v profesním, nebo i osobním životě. Vymyslet originální dárek pro své blízké, dobře poradit zákazníkovi, dobře zorganizovat schůzky v kalendáři, vymyslet večeři z obsahu prázdné ledničky... To vše jsou úkoly, k jejichž řešení je zapotřebí být trochu kreativní. A s kreativitou je to stejně jako s jakoukoliv jinou dovedností – tréninkem se můžete zlepšit. Malováním, krasopsaním nebo třeba fotografováním či psaním povídek se tak rozvíjíte v mnoha různých směrech, které vás možná na začátku ani nenapadnou, protože vidíte "jen" počmárané papíry.

6. Co vás přivedlo k tomu začít pořádat workshopy psaní a malování?

Může za to můj kamarád a zároveň první student. Učila jsem ho malovat jako způsob odreagování se od práce a stresu. Člověk se při tom totiž musí soustředit co dělá se štětcem a vyčistí si tak hlavu. Jeho malování tak nadchlo, že hned druhý den běžel do výtvarných potřeb pro své vlastní barvy a štětce. Naučil se malovat a zamiloval si to díky mně. Tak jsem si řekla, že bych tenhle skvělý způsob relaxace a rozvíjení kreativity mohla předávat i cizím lidem. Udělala jsem si stránky, vypsala první kurz, půjčila si od kamarádů malou zasedačku. A moji první studenti odcházeli nadšení, posílali mi své práce, děkovali – a to mě motivovalo a motivuje stále. Workshop psaní vznikl už na základě poptávky od studentů, stejně jako další workshopy, které jsou v plánu na letošní rok.



7. V čem vás baví právě akvarel?

Na akvarelu je skvělé, že si často dělá spíš to co chce one, než to, co chcete vy. Má svou vlastní hlavu a ta často vytvoří něco daleko lepšího, než co jste zamýšleli vy. Můžete se hodiny pokoušet vystihnout strukturu nějakého materiálu, pak to vzdáte, "natřete to" a když akvarel zaschne, vypadá to přesně tak, jak má. Ostatní pak přijdou a říkají: "Wow, jak se ti tohle povedlo?" Ale to jsem nebyla já, to byl akvarel. On sám to tak skvěle vytvořil. A to mě na něm baví - i když jsem já ten, kdo udává směr, kdo drží v ruce štětec, nemám rozhodně absolutní moc. V životě je to vlastně velmi podobné.


8. Opravdu platí pravidlo, že je člověk netalentovaný a nemá šanci naučit se kreslit ani malovat?

Líbí se mi úvaha Malcolma Gladwella, že každý člověk se může stát mistrem v jakémkoliv oboru, pokud bude trénovat 10.000 hodin. Všimněte si, že většina těch, kteří jsou považováni za talentované, začali tvořit už jako malé děti a věnovali se tomu kdykoliv to bylo možné. Naučit se základní pravidla jak kreslit různé předměty, perspektivu či jak pracovat s materiálem - to může každý. Na tom není nic složitého, je to jen řemeslo. A že to někomu takzvaně “jde” lépe, to ještě neznamená, že ho nepředstihne pilnější a nadšenější tvůrce. Neříká se jen tak, že je třeba 10% talentu a 90% tréninku - platí to ve sportu stejně jako v kreativních disciplínách.


9. Kde končí vaše obrázky pro radost? Máte jimi vytapetovanou stěnu, chystáte výstavu nebo si svou tvorbu dáváte jen do šuplíku?

Ve velké černé krabici! Opravdu! Ale to neznamená, že ještě někdy nepřijde jejich čas. Občas poslouží jako dárek, motiv na přáníčko, dekorace, inspirace... třeba teď se inspiruji svými prvními akvarelovými pokusy při vytváření metodiky pro připravovaný kurz malování postaviček a charakterů.

Zmiňovaný kurz už má vypsaný první testovací termín! Je už skoro plný, ale nebojte – určitě budou další!

276 zobrazení

© 2018 by Markéta Havlová

@markeetice | 724 054 957