Píše se o mně v Blesku!

V lednu o mně vyšel článek v Blesku. Podkladem pro něj byl rozhovor, při kterém jsem si i já pár věcí uvědomila a přiznala. Do článku se nevešlo všechno, to je pochopitelné, přeci jen je to Blesk. Protože ale některé odpovědi byly zajímavé i pro mě samotnou, rozhodla jsem se s vámi podělit o celý rozhovor. Tak se pohodlně usaďte a čtěte...


1. Co vás přimělo vzít po deseti letech do ruky štětec? Co jste si v tu dobu v životě zažívala, že jste zapomněla na to, že jste na sebe a svou zálibu zanevřela?

Věnovala jsem se profesně hlavně marketingu a většina marketérů, které znám, má po čase pocit, že za nimi nezůstává žádná skutečná práce. Kampaně zmizí v propadlišti dějin a nezůstane nic hmatatelného. Do stejného bodu jsem se dostala já. Zároveň jsem zažila jeden profesní neúspěch, díky kterému jsem si začala připadat neschopná a zbytečná. Útěchu jsem tedy podvědomě hledala v jediné věci, ve které jsem si v životě připadala "dobrá" a tím bylo právě malování a kreslení.



2. Jaké to bylo po tak dlouhé době malovat?

Bylo to jako když vidíte po dlouhé době svého dávného kamaráda – nejdřív nevíte, co si máte povídat, ale nakonec se ledy prolomí a vy nechápete, jak je možné, že vám víc nechyběl. Staré vtípky, nostalgie, zároveň ale novinky ze života a nové myšlenky, které se vám po setkání objeví v hlavě. Připadá vám, že jste spolu pár minut a zatím utíkají hodiny. S malováním jsem to měla úplně stejně.


3. Kdybyste se vrátila do doby, kdy jste končila střední uměleckou školu, změnila byste svá rozhodnutí? Co byste vzkázala svému mladšímu já?

I když jsem se na část života od umění odchýlila, nakonec jsem si k němu opět našla cestu. Díky tomu, čím jsem si ale mezitím prošla, ho ale dnes mohu předávat dál. Díky praxi v marketingu vím, jak na své workshopy přivést lidi. Protože jsem už ledacos zažila, vím také, jak s nimi mluvit a vytvořit příjemnou atmosféru. Svému mladšímu já bych proto vzkázala snad jen aby dělalo vždy to, co cítí, že by dělat mělo. A nenechalo se ničím a nikým odradit.


4. Lidé nemalují, protože tvrdí, že jim to nejde. Je to pádný důvod k tomu nemalovat?

Rozhodně není – pokud nám něco dělá radost, můžeme to přeci dělat, i když v tom nejsme nejlepší na světě. Důležité je, co nám přináší samotný proces tvoření - radost, odpočinek, zbavení se stresu... Navíc – mé workshopy se jmenují "Každý může malovat" a za tím si stojím. Učím velmi jednoduchou metodu, díky které si každý vytvoří krásný obrázek bez ohledu na to, jak mu to jde nebo nejde.